TERAPIE CHLADEM POKRAČUJE 

 "Chlad je nemilosrdný, ale spravedlivý. Dovede tě až ke kořenům tvého já. Přestaneš přemýšlet, emoce odejdou a ty jen přežíváš. To tě přivede k esenci duše. Dostaneš se na jinou úroveň vědomí, než je běžné. A to tě osvobodí," říká muž, jehož jméno metoda terapie chladem nese, třiašedesátiletý Wim Hof,  Ledový muž.
A má pravdu. 
Já pokračuju. Chodím jak je čas.
Asi vás zajímá, co mi to dává. Zatím vím, jen to, že mi to dělá dobře. Na tělo a na hlavu. 
Pozoruju sama v sobě, jaké to je, že by se mi chtělo jít častěji a že mě to baví a že je mi pak dobře.
Postupně si z otužování vytvářím rituál. Cestou k vodě, většinou autem, se už snažím zklidnit a ztišit, někdy si pustím hudbu, ale většinou jedu v tichu, soustředím se tak nějak na sebe.
*Pozor! Dechová cvičení nedělejte pokud řídíte!
Převlékání před a po jsem nějakou dobu vnímala jako opruz. Poskakovat na studené cestě nebo trávě na jedné noze, zatím co tu druhou se snažíte nasoukat nebo vysoukat z nohavice, obléknout ponožky a zmrzlé nohy, ... No, je to hodně mimo komfort.
Ale i z toho se snažím udělat součást akce a při převlékání dělám dechová cvičení a lehce se rozpohybuju. A hurá do vody. Vážně, hurá. Užívám si to.
Baví mě to víc, když jdu sama. Vnímám to opravdu jako psycho hygienu.
Zanořím se. Prostě vlezu do vody a dýchám. Po očku sleduju čas, abych to nepřehnala. V první minutě se spouštějí všechny důležité reakce a procesy v těle. Po minutě vám přestane být zima a pobyt ve vodě je vlastně moc příjemný. Což může být zrádné.
Každý ponor je jiný.
Skvělý je to večer, když ponořeni koukáte na oblohu a pozorujete hvězdy. A jen tak jste.
A nebo, když je venku -1 stupeň a voda má 0,5 stupně. Vnoříte se dírou vysekanou v ledu.
Myslím, že je to forma meditace, vnitřního zklidnění. Vnímání a napojení na sebe.
Nečekejte na "až" a začněte TEĎ. Ještě to stíháte.