PRÁŠEK A LED

Je to hned. Moment, vteřina, mžik.
Chvilka nepozornosti, myslíte na něco jiného, nebo spíš nemyslíte vůbec.  Já asi jela od každého něco a trochu jsem spěchala a už jsem se viděla doma. Setina vteřiny a ruka zůstala ve dveřích.
Normálně by to spustilo lavinu nadávek. Ale tohle bolelo tak, že jsem ani nepípla. Jen jsem stála jak "tvrdý Y".
Zkoumám, se zaťatýma zubama a nohama křížem, ruku, jestli nějaký kousek nechybí. Dobrý. Prsty jsou všechny. Ukazovák na pravé ruce sice září modrou barvou, ale je celý a na svém místě. Co teď? Běží mi hlavou, že musím rychle domu, ledovat, lehnout si... do háje, co práce!?
Jak budu pracovat? Masáž? Musím zrušit klienty, vlastně radši zruším i cvičení … šrotuje mi to v hlavě.
Doma letím rovnou do mrazáku, vytahuju první pytlík a už s nim ležim na gauči. Hlava ale jede.
Ani smsku klientům napsat nemůžu, páč levou to nedávám a navíc to bolí jak čert.
Volám kamarádce, je potřeba ten horor sdílet. Ta leží v pelechu s nudlí, ale mluvit naštěstí může. "Okamžitě jeď na pohotovost" sprdne mě. "Je to ruka!" No jo, má pravdu. Kdybych se živila hlasem, mohla bych možná ruku riskovat, ale takhle ne. Vyrážím. Řízení se vztyčeným ukazovákem zvládnu. Ještě, že to není ten vedlejší prst. 
Po 3 hodinách na pohotovosti, rentgenu se mi ulevilo, že prst není zlomený. A tak jsem konečně doma a s ortézou na ruce. Nedělní večer jak poleno. Prášek a led.
Noc se nedá popsat. Analgetika nezabíraj, nevim jak si lehnout, co dělat, myšlenky mám jen na prášky.
Ruka mi hoří a ukrutně bolí. Nakonec k ránu usnu. Ufff…
Probudím se s maličko lepší náladou a rovnou se pustím do trojkombinace čaj, prášek a led.
Ale přece se nemůžu jen válet! Potřebuju napsat e-maily, smsky …
A tady začíná trénink zapojení hemisfér a jiných dovedností. Asi málokdo si dokáže uvědomit k čemu všemu je potřeba druhý prst – ukazovák a obzvlášť ten pravý.
Kafe držím obouruč. Zuby dám levou. Do mobilu si musím nahrát jiný prst. Propiska? No to ne, už takhle po mne málokdo co přečte. Myš? Trénuju levou. Tužka na oči? Stejně nikam nejdu. Česat se taky nepotřebuju.
Je to sranda, je to boj. Narazíte na běžnou věc a naskočí vám: Tohle taky nejde?
Ještě že nemám levou ruku úplně levou!